Se změnou technologických, produkčních, investičních a obchodních toků (ve prospěch toků služeb, výzkumu a vývoje a lidského kapitálu a v jejich rámci kvalifikovaných pracovníků a investic do technologií a expertizy) se zvyšuje podíl rozvíjejících se tržních ekonomik na globálním outputu. V roce 2015 bude Čína druhá nejsilnější ekonomika světa, vysoký bude rovněž růst ekonomické síly Indie. Výrobní faktory budou vždy směřovat do zemí s největším ekonomickým nebo společenským výnosem, který závisí na jejich strukturálních charakteristikách – vybavenosti fyzickým a lidským kapitálem, velikosti trhu, růstové výkonnosti, dopravních nákladech, bariérách vstupu.

Pozornost, která je již delší dobu věnována procesní orientaci samotného řízení i při rozvoji a užití informačních systémů, je vyvolávána trvalým tlakem na zefektivňování řízení, resp. řídících a obchodních procesů, zvyšování celkové výkonnosti a flexibility organizací, zejména ve vztazích k externím partnerům. Otázky racionalizace podnikových procesů však nestojí samy o sobě, ale musí být řešeny v kontextu dalších významných hledisek, jako jsou organizační struktury, personální zdroje a jejich rozvoj nebo legislativní změny. Příspěvek se snaží postihnout tento širší kontext řešení a nejrůznější aspekty, které je nezbytné brát v oblasti procesního modelování a procesního reenginneringu v úvahu.